Zahrada v lednu

České slovo ze 14. století „leden“ má základ v praslovanském *ledъ s významem jednoduše „led“ a to i u Baltů a vypovídá o počasí, které panuje v tomto měsíci. Naproti tomu Poláci zvolili pro název tohoto měsíce, kterému většinou říkají ve světě „január“, nové jméno „styčeń“ („setkání se“ – starého a nového roku) od praslovanských slov *tykati (dotýkati se) a *tъknǫti (tknouti), které pocházejí z indoevropského *teuk- (tloucti, vrážeti). Původní staropolský název pro „leden“ byl však též ledzień. Východoslovanská verze měsíce ledna je sičenь a notuje si s jihoslovanským siječanj – to jest z praslovanského *sěkti („sekati, káceti, rubati (dříví)“). Leden se litevsky řekne sausis, což znamená něco jako praslovanské „suȟъ” (suchý) a je z indoevropského kořene *h₂sauso-tv. A co říká pranostika? Je-li mnoho sněhu v lednu, bude mnoho hřibů v srpnu. Leden, na kamna vylezem.

V toto období prosvětlujeme (prořezáváme) keře lísek a okrasných keřů. Řežeme časně rašící okrasné keře a živé ploty a to zvláště ty, které chceme více zmladit. Ze stromů nejprve ořezáváme javory a břízy, jinak by „slzely“, to jest, ronily by mízu a tím by se vysilovaly a mohly by též přes ránu vnikat infekce.

K pěnišníkům (azalkám a rododendronům) nahrnujeme sníh, popřípadě je prolijeme vodou. V tomto období nevymrznou, ale voda se může z půdy vypařit natolik, že rostliny uschnou. To platí též pro stálezelené dřeviny a jehličnany, které bez přísunu vody v zimních měsících též nezmrznou, ale uschnou. Proto, je-li to nutné, volíme přiměřenou zálivku. Odhrnujeme-li naopak sněhovou nadílku, je dobré dát sníh ke stromkům a to nejen ovocným. Sníh chrání kořeny před silnými mrazy a odtáváním dodává vláhu.

Jestli se objevují doma v pokojových květináčích drobné černé mušky, cca 2 mm dlouhé, jedná se o smutnice. Jejich larvy se živí hmotou špatně rozloženého kompostu a občas vezmou zavděk i narušenými kořínky. Je to vcelku kosmetická nepříjemnost. Jako prevence je používat vyzrálý jemný kompost, popřípadě jednorázově umístit do květináčů malé žluté lepové desky na hmyz. Na ty je jednorázově v celém bytě odchytáme.

Připravujeme si plánky dle osevních postupů na zahradu. Kupujeme zeleninová semínka, a pokud máme starší semena z minulých let, provedeme raději zkoušku klíčivosti na buničině. Rychlíme kořenovou zeleninu, zejména čekanku, petržel, babyleaf saláty, a klíční rostliny. Vyséváme květák, salát, kedlubny a podobně. Koncem ledna už můžeme vysévat papriku a rajčata pro rychlení.

Provádíme kontrolu uskladněného ovoce, skořápkatého ovoce a zeleniny. Sklízíme růžičkovou kapustu, kadeřávek a pór, ale jen při teplotách nad –10°C. Vylouskaná jádra skořápkovin uchováváme ve sklenicích a to pouze krátkodobě.

Stromky, které jsme nezasadili na stanoviště a z jakéhokoliv důvodu jsme je museli založit ve sklepě či venku, kontrolujeme, jestli mají přiměřenou vláhu a jestli jsou chráněny před okusem zvěří. Provedeme ihned nápravy, pro vlhkost půdy přihazujeme trochu sněhu nebo je trochu zalejeme vodou.

Shnilé a mumifikované plody ovocných dřevin, které zůstaly na stromech nebo na zemi na zahradě, likvidujeme spálením anebo zahrabáním hluboko do země.

Kontrolujeme a opravujeme bílé nátěry kmenů mladých stromů a kosterních větví proti pukání kůry. Vlivem střídání teplot se zejména exponované části a části směřující na jih sluncem nahřívají a střídáním hlubokých nočních mrazíků praskají. Tomu zabraňuje natřená bílá barva, která více odráží sluneční záření a nekumuluje ho kterak temná anebo dokonce tmavě černá barva.

Stále ještě můžeme provádět opravy, a za daných teplot i nátěry, konstrukcí folníků a skleníků. Umýváme a dezinfikujeme květináče, podmisky, truhlíky a nářadí.