Duben na zahradě
Název měsíce dubna je odvozen od slova dub, je to vlastně „měsíc, kdy raší duby“. Slova pocházejí z praslovanského *dǫbъ (dub) mající základ v indoevropském *dheu-bh– (tmavý), *dheu-b- (hluboký) či *dhem-bh (bíti, práti). Dub je totiž symbol vyššího slovanského boha hromu Peruna. Pro mezinárodní slovo apríl – čtvrtý měsíc v roce, je v polštině jméno kviecień a ukrajinsky kvitenь, viz pátý měsíc v češtině květen, což člověka zmátne. Kdysi se v polštině užíval i název łžykviat (či łudzikviat) a březień – od břízy.
Duben má velice proměnlivé „aprílové“ počasí, pranostiky praví, že: Duben má sedmero počasí, ale žádné neschází. Sníh dubnový hnojí, březnový tráví. V dubnu hrom, nebojí se mrazu strom. Na svatého Jiří, když prší, nejsou na stromech žádné vlky. (- to jest vertikální výhony na kmeni a kosterních větvích). Mokrý duben slibuje dobrou sklizeň. Na svatého Marka, zasej oharka (to se týká však okurek v jižnějších oblastech, v těch severnějších a výše položených vyséváme též, ale do kelímků). Duben, je měsíc, na který se zahrádkáři velmi těší. Konečně se dá sít, sázet a občas i vyjít na zahradu a začít si ji užívat.
Vyséváme to, co v březnu – mrkev, ředkve, ředkvičky, raný hrášek, koncem měsíce též fazole, tykve a jí příbuzné druhy. Následně za určitou dobu ředkve, ředkvičky a rychlenou nať sazečky pod sklem, sklízíme. Vysazujeme otuženou sadbu košťálovin, letní pór a nitkovou cibuli. S výsadbou rajčat, lilků, paprik, tykví, celeru a podobně, nespěcháme. Upravíme jim denní režim na +15°C v noci a +20°C ve dne, když slunce „zatopí“ za sklem trochu více, větráme. Do skleníků můžeme dávat nejen košťáloviny, ale i rajčata. Sklízíme polníček, dle přezimování probírkou sklízíme špenát. Hnojíme a okopáváme ozimy. Venkovní výsevy, výsadby okopáváme a chráníme před nepřízní počasí netkankou (netkaná textilie).
V dubnu řežeme všechny druhy peckovin (broskvoně, meruňky, třešně, višně, sladkovišně, švestky atd.) vyšší teploty v pozdním jaru příznivě působí proti vzniku klejotokové rakoviny a rány se dobře hojí. Likvidujeme suché stromy (ovocné i okrasné). U dřevin odstraňujeme suché, namrzlé a poškozené větve až k živému pletivu. Rány po řezu začistíme nožem žabkou a zatřeme stromovým balzámem či štěpařským voskem. Sázíme okrasné dřeviny, zvláště ty stálezelené, kterako jsou ibišky (Hibiscus), břízy (Betula), komule (Budleja), šácholan (Magnolie) apod. U časně kvetoucích dřevin, jako je kdoulovec (Chaenomeles), zlatice (Forsythia) a podobně, po odkvětu začneme s jejich zmlazováním.
Dřeviny, zvláště malé ovocné bobuloviny a ovocné stromky, při nebezpečí přízemních mrazíků musíme v dubnu ještě případně chránit k tomu předem připraveným krycím materiálem, může to býti netkaná textilie daná dvojmo apod. Dále na větších pozemcích můžeme také použít kouřové clony z předem připravených dymáků.
Začínají škodit žírem slimáci a hlemýždi. Tito měkkýši jsou však přirozenou potravou pro řadu živočichů. Problém je s plzáky španělskými, kteří nemají ještě přirozené nepřátele v naší přírodě. I když jejich sběr nepomáhá, nezoufáme a přidáváme ještě návnady a travidla pro plzáky. Jsou kanibalové, takže, sežerou-li svého otráveného druha, uhynou také. Proto mrtvé slimáky na místě ponecháváme, i když působí nevzhledně.
Pomocí řízků množíme velkokvěté chryzantémy. Vysazujeme mečíky (Gladiolus), montbrécie (Crocosmia), v teplejších polohách začínáme vysazovat jiřinky (Dahlia). Přesazujeme pokojové rostliny, vždy dbáme na prevenci a zjistíme-li škůdce, jako jsou třeba mšice, okamžitě zasáhneme. Chceme-li podpořit vývoj cibulí a hlíz, u těchto trvalek odstraňujeme zbytky suchých květů a listů.
V dubnu je důležité správné hnojení pro ovocné dřeviny. U ovocných dřevin, které pravidelně plodí obrok (to jest každý druhý rok), po vydatné sklizni v pozdějším termínu dáme přísun hnojiv. Je vždy lepší hnojit organickými hnojivy než anorganickými. Takto stromy dostávají přirozenou dávku výživy. Stromy, které rostou velmi bujně, hnojíme méně dusíkem nebo vůbec nepoužijeme dusíkatá hnojiva. Z minerálních hnojiv je lepší použít přirozené fosfáty a draselné soli. Tam, kde je možnost výskytu chloru v hnojivech, raději dáme tato hnojiva do kompostu, kde se chlór vyplaví a my kompost s hnojivem poté použijeme. Zabraňujeme vypařování vody z půdy okopáváním, plečkováním a pokládáním pásů organického mulče mezi ovocnými stromy. To však neděláme v době a v lokalitách, kdy ještě hrozí přízemní mrazíky. Holá tmavá půda působí lépe proti zmrznutí než světlý mulč (sláma, seno) u kmene. Jakmile pomine nebezpečí, můžeme rozprostřít mulč i zde. Upravujeme sadařské mísy u ovocných dřevin a zaléváme, když je potřeba.
