Březen na zahradě
Měsíc březen se honosí jarní rovnodenností kolem data 21. 03., kdy začíná vesna. České jméno „březen“ a ukrajinské berezenь je odvozeno od měsíce „rašení bříz“. Původní staroslovanský „brězьnъ“ však označoval měsíc čtvrtý. Jméno pochází z praslovanského *berza (bříza) a vychází z indoevropských *bhérh1ģ-o-/*bhṛh1ģ-ó- s významem „svítící strom“ pocházející z indoevropského *bhreh1ģ- svítiti, lesknouti se (motivací jest typická barva kůry břízy). Mezinárodní označení třetího měsíce „mart/mars“ pocházejí z latinského názvu — martius, to jest měsíc Marsu – odtud i vlastní jména Marek a Martin(/a). Bělorusky se třetí měsíc řekne sakavik — od šťávy z bříz, chorvatsky ožujak s týmž významem, viz též staropolský název pro měsíc čtvrtý – łžykviat. Kašubsky (severopolská oblast) se řekne březen „strëmiannik“. K březnu se vtahuje mnoho pranostik. O svatém Tomáši (7. března) sníh bředne na kaši. Na svatého Jáchyma (20. března) skončila se už zima. O svatém Kvirinu (30. března) už je teplo i ve stínu. Rajče seté na svatého Josefa, nachystá se včas do léta.
Začátkem března odebíráme rouby jádrovin. Po odstřihnutí je zakládáme do písku a užijeme je pro pozdější přeroubování dřevin. Ošetřujeme mrazové desky, pukliny, okousané kmeny a poranění na dřevinách, především ovocných. Ránu očistíme od odumřelých pletiv a zatřeme štěpařským voskem či stromovým balzámem.
Koncem měsíce března začínáme s přeroubováním a roubováním peckovin, podnož by měla být napučená (mít už více mízy), avšak rouby musejí být nenarašeny. Podle síly podnože a roubu volíme metodu roubování na jaře. Je nejvhodnější čas k zimnímu řezu jádrovin, nehrozí-li větší mrazy – respektujeme přitom pěstitelský tvar a zásady řezu dřevin. Při řezu tvaruje výhony štíhlých vřeten a ovocných stěn, k zafixování větví používáme vinařský drátek.
Prokypříme okolo stromků půdu a eventuálně zapravíme vyzrálý kompost, granulovaná hnojiva či rohovinu, coby zdroj pomalu rozpustného dusíku. Čistíme jahodníky, odstraňujeme suché, nahnilé a špatné listy, dbáme na zachování středu – srdíčka jahodníku, to nesmí být příliš v půdě – to znamená utopeno, uhnilo by. Jahodiště po vyčištění pohnojíme vyzrálým kompostem.
Vyséváme rychle rostoucí zelená hnojiva jako hořčici bílou a ředkev olejnou, do vinohradů a sadů. Až vyroste, zapraví se do půdy.
Kvetou mandloně, vrby, cibuloviny. Řežeme vistárie, odstraníme květenství vřesů. Sázíme prostokořenné dřeviny (meruňky, broskvoně i okrasné dřeviny) a později i dřeviny s balem. Vyséváme letničky, které potřebují kratší dobu předpěstování před vysazením, jsou to především aksamitníky, astry, ostálky, gazánie, slaměnky apod. Vyčistíme skalku od odumřelého a spadaného listí. Na trvalkách odstraníme suché stonky a listy, které by nejenom hnily, ale i působily nehezky.
Vyséváme rajčata v teple (doma, v teplém skleníku), kde je následně budeme pikýrovat. Vysazujeme mělce sazečku, mrazík ji totiž nezničí, jarní česnek vysazujeme hlouběji. Ve skleníku poloteplém a temperovaném se daří ředkvičkám, karotkám (rané mrkvi) a též salátu. Brokolici, kedluben a květák postupně vyséváme do kelímků k předpěstování anebo přímo mezi saláty.
Likvidujeme kapustičky růžičkové a kapustu kadeřavou. Aplikujeme dusíkaté vápno po košťálovinách a to tak, abychom dostaly zásaditou anebo alespoň neutrální pH půdy a zamezili tím i nádorovitosti košťálovin. Dusíkaté vápno zaryjeme maximálně 20 cm do půdy a zalijeme. Můžeme na půdu dát na týden nepronikavou folii a poté ji odstraníme a ještě dva týdny necháme vyvětrat. Teprve pak je půda připravena k další sadbě.
V teplém skleníku sklízíme natě petržele, pažitky, časně vysetého kerblíku, koriandru a cibule.
Venku sejeme mrkev (kromě těch fialové barvy), ředkvičky, petržel, kerblík, koriand, kopr, cibuli a hrášky. U polníčku dbáme, aby se nepřehoupla doba moc do druhého roku, kdy jako dvouletka vyhání do květu a nebude tudíž chutný.
Je čas sázet velmi rané brambory, připravené však narašením, a to naklíčených, narašených či už zakořenělých v sadbovačích. Nesmí dojít k etiolizaci – to jest, vytahování se bledých, křehkých výhonů za slunečním svitem. Poté teprve vytahujeme přímo ty ze sklepa volně ložené a pozdější odrůdy. Koncem března sadíme již sadbu košťálovin.
Majoránku, bazalku, saturejku a jiné bylinky sejeme doma či v teplém skleníku. V pařeništi se zase bude dařit pórku, nitkové cibuli, košťálovinám a samozřejmě salátu. Výsev je možný formou prostých osiv či pelet (to jsou obalovaná semena) anebo ve formě výsevního pásku – semena pro vzklíčení budou potřebovat více vody na navlhnutí papíru a následně osiva.
Kterak v předešlém měsíci i nyní kontrolujeme sklepy a vše, co jsme ještě nezkonzumovali, a má horší kvalitu, spotřebujeme. Shnilé a poškozené produkty likvidujeme.
Pranostika na závěr praví, březen za kamna vlezem‘, duben ještě tam budem‘. A chladno opravdu ještě venku je a bude.
